• E-mail: info@zelenadomacnost.com
  • Petr Dobrý

Další hmyzí a jiní sousedé


Kromě motýlů, včelek a čmeláků se můžeme na zahradě potkat s mnoha jinými hmyzími sousedy – brouky, plošticemi, vážkami, vosami, mouchami, kobylkami a sarančaty, zlatoočkami a dalšími zástupci hmyzu. Z dalších bezobratlých pak třeba s pavouky, svinkami, plži a žížalami. Některé vidíme rádi, některé méně, ale každý tu má své nezastupitelné místo ve složitém předivu vazeb. Spousty drobných živočichů, o kterých ani většinou nevíme, žijí v půdě a hrají důležitou roli pro to, aby zde vůbec mohly růst rostliny. Když je zahrada zdravá, chemicky neošetřovaná, dostatečně rozmanitá a dobře navržená, s přírodními místy a přírodním okolím, poradí si většinou i s nevítanými návštěvníky. Je samozřejmě dobré znát, jaké mohou být vztahy mezi rostlinami a živočichy. Při pěstování zeleniny využíváme třeba toho, že si některé rostliny navzájem pomáhají, aby se ochránily před „škůdci“, např. mrkev chrání cibuli před květilkou cibulovou, cibule zase odpuzuje pochmurnatku mrkvovou, česnek v jahodách brání výskytu mšic a plísní apod.


1) BROUCI A ŠKVOŘI


Mezi nepřehlédnutelné hmyzí zástupce patří brouci a jim příbuzní škvoři. Zajímavými a nápadnými brouky jsou střevlíci, nelétaví dravci z broučí říše, s mohutnými kusadly. Loví převážně v noci, pohybují se po zemi, přes den jsou schovaní v různých úkrytech pod kameny a padlým dřevem. Larvy se vyvíjejí v trouchnivějícím dřevě. Na zahradě můžeme pozorovat např. střevlíka zrnitého, s. měděného, s. zahradního nebo střevlíka zlatolesklého, kterému prý chutnají mandelinky bramborové.

Drobnější kořistí se živí drabčíci, které poznáme podle podlouhlého těla s krátkými krovkami. Často je můžeme vidět v červivých houbách, kde se živí larvami much, což je jejich hlavní potrava. Vyhovuje jim rostlinný mulč na záhonech. Jsou velmi citliví na používání pesticidů.


Oblíbenými brouky jsou slunéčka, kromě všemi známého slunéčka sedmitečného ještě třeba slunéčko dvoutečné, s.čtyřtečné a s. dvanáctitečné. Dospělci i larvy hubí mšice, svilušky, roztoče a červce. Slunéčka přezimují pod kůrou stromů, v různých puklinách a také v našich domovech a hospodářských budovách.

Opravdovým skvostem mezi brouky jsou zlatohlávci. Mají krásně zelené, kovově lesklé krovky, jako by měli metalízu. Létají těžce a hřmotně, což také neujde naší pozornosti. Zaletují na květy mrkvovitých rostlin, šípků, pcháčů, bodláků a živí se pylem a rostlinnými šťávami. Jejich larvy, které jsou podobné larvám chroustů, se živí rostlinným odpadem a napomáhají tak k tvorbě kompostu. Často je najdeme při jeho přehazování. Larvy zlatohlávků jsou neškodné.


Článek věnovaný slunéčkům si můžete přečíst zde.


Častými brouky luk a zahrad jsou páteříčci, červenočerní brouci sající nektar na květech, nejčastěji mrkvovitých rostlin. Živí se i drobným hmyzem a rovněž jejich larvy jsou dravé, požírají larvy hmyzu a drobné plže. Larvy můžeme spatřit během pozdního podzimu či časného jara na sněhu, odtud jeho druhový název páteříček sněhový.


Na zahradu k nám mohu zavítat dále třeba tesaříci, kovaříci, krasci, chrousti, potápníci, nosatci aj. Pestrost broučí fauny odráží pestrost prostředí, které na zahradě máme.



Škvoři vypadají jako divní „brouci s klíšťkami“ a netěší se velké oblibě lidí. Jak kvůli svému nepříliš vábnému vzhledu, tak kvůli mýtům, že zalézají do ušních bubínků, jež klíšťkami procvakávají (odtud lidové názvy ušák, uchavec, štipka, střihavka). To je samozřejmě nesmysl. Škvory řadí odborníci do samostatného řádu (stejně jako jim příbuzné brouky). Vzhledem ke svému apetitu by měli být vítanými pomocníky na zahradě. Jejich potravou jsou především mšice, i když škvoři nepohrdnou ani rostlinnou potravou.


Zajímavý článek o škvorech v četně dechberoucího videa najdete zde.


Proč mít brouky a škvory na zahradě


Na zahradě oceníme dravé brouky, třeba střevlíky, protože jsou schopni žrát vajíčka i malé jedince plžů (včetně španělským plzáků), různé housenky a larvy hmyzu. U střevlíků jsou dravé i larvy, proto jsou vítanými pomocníky na zahradě. Rovněž slunéčka a škvoři nám zlikvidují spousty mšic, mer, svilušek a jiného hmyzu. Někteří brouci jsou důležitými opylovači (páteříčci, krasci, tesaříci). Larvy zlatohlávků se podílejí na tvorbě kompostu. A v neposlední řadě, vidět třeba takového zlatohlávka, jehož zelené krovky se lesknou ve slunečním světle, je skutečným estetickým zážitkem.


Jak je přilákat


Vodní brouky přilákáme vybudováním jezírka s vodními a příbřežními rostlinami. Krasci a tesaříci uvítají staré ovocné či listnaté stromy nebo jejich torza, kde se vyvíjejí v trouchu jejich larvy. Brouci sající nektar ocení kus louky, kterou sečeme jednou dvakrát do roka. Střevlíky můžeme podpořit položením ztrouchnivělých prkýnek nebo kamenů na stinná místa na zahradě. Slunéčka přilákáme hromadami větví a dřeva, které jim poslouží jako místo pro přezimování. Oblíbeným způsobem pro přilákání škvorů je umístění květináče vystlaného suchou travou dnem vzhůru pomocí provázku na nějaký keř nebo strom (doporučuje se keř černého bezu). Škvoři mají rádi rovněž úkryty pod kameny, rostlinným opadem a tlejícím dřevem.


Hmyzí domky pro slunéčka můžete zakoupit zde.

Hmyzí centra pro více druhů užitečného hmyzu můžete pořídit zde.


2) VÁŽKY, KOBYLKY A SARANČATA A ZLATOOČKY


Vážky člověka odedávna fascinovaly. Pestrými barvami, schopností létat, často i na velké vzdálenosti, způsobem života spjatým s vodou a tajemnou proměnou nevzhledné vodní larvy v krásný okřídlený drahokam (vážky na rozdíl třeba od motýlů nemají stadium kukly). Vážky jsou svým vývojem samozřejmě spjaty s vodním prostředím, naprostá většina našich vážek se vyvíjí ve stojatých vodách - rybnících, jezerech, přehradách, tůních a slepých ramenech. Jen málo druhů vážek potřebuje pro svůj vývoj vody tekoucí, tj. řeky a potoky.

Nejčastěji můžeme u jezírka pozorovat šídlo modré, velkou, velmi obratně létající vážku s modrozeleným (kluci), resp. hnědozeleným (holky) zadečkem, vyskytující se ve vrcholném a pozdním létě. Rovněž v tomto období spatříme menší vážky obecné a vážky rudé, kluci mají červený zadeček a liší se mezi sebou mj. barvou nohou, holky jsou nenápadně žlutohnědé, stárnutím se u nich objevují červené tóny. Tyto vážky často spatříme na loukách, poměrně daleko od vody, běžně též posedávají po vegetací. Vážky s tenkým modrým zadečkem, které se pomalu třepotají nad vodou či u ní, jsou kluci některého z šidélek. Od jara můžeme také spatřit větší rychleji létající vážky s placatým širokým zadečkem – vážky ploské (kluci jsou světle modří). Vážky rády posedávají na větvích, kamenech či vegetaci na vodní ploše i mimo ni.



Kdo by neznal kobylky a sarančata, které mnozí jako děti chytali do rukou a zkoušeli, kam až doskočí či doletí nebo pořádali závody koníků. No jo, ale kdo je kdo? Málokdo má v tomhle jasno. Kobylky mají tykadla delší než tělo, samičky mají na konci zadečku prohnuté kladélko a jsou všežravé (loví drobný hmyz). Sarančata se živí pouze rostlinnou stravou, tykadla jsou krátká, nepřesahují délku těla a nemají kladélko.


Na zahradě se můžeme často potkat např. s kobylkou zelenou nebo krátkokřídlou kobylkou křovištní. Kobylka zelená se zdržuje nejčastěji v korunách stromů, tak ji spíš uslyšíme než uvidíme. Samička kobylky křovištní klade vajíčka do vlhké země, trouchnivého dřeva či rostlinného substrátu.


Asi každý už viděl zlatoočku, nazelenalou „mušku“ (vědci ji řadí do řádu síťokřídlí stejně jako třeba mravkolvy) křehkého vzezření s průsvitnými křídly. Často ji najdeme doma za okny. Kdo by to byl řekl, jaký je to dravec. Potravu dospělých zlatooček tvoří hlavně mšice, v případě jejich nedostatku se přiživí i na nektaru a pylu.


Proč je mít na zahradě


Vážky jsou dravé, živí se létajícím hmyzem, pochytají spoustu „havěti“. Také jejich larvy se živí dravě, často loví larvy vodního hmyzu a přispívají tak k rovnováze vodního prostředí.


Cvrkot kobylek a sarančat patří neodmyslitelně k letní idyle na zahradě. Kromě toho, že nás obveselují v létě samci kobylek svými koncerty, je nám výskyt kobylek příjemný tím, že požírají různý hmyz, např. mšice.


Larvy i dospělci zlatooček jsou hodně žraví, požírají mšice, roztoče, larvy much, housenky apod. Jsou to tedy velmi vítaní sousedé a můžeme být vděční za každou zlatoočku.


Jak je přilákat na zahradu


Vážky pochopitelně přilákáme nejspíše vybudováním vhodného vodního prvku – jezírka či rybníčku, s vodními a příbřežními rostlinami, pokud možno bez ryb. Pokud jim vytvoříme vhodné podmínky, budou se zde i rozmnožovat. Vážky ale často loví i mimo vodní prostředí a létají všude tam, kde je dostatek létajícího hmyzu. Vyhledávají osluněná vyvýšená místa, některé menší druhy se rády schovávají ve vysoké luční vegetaci.


Některé běžné druhy kobylek uvítají keře, křoviny a nižší stromy na naší zahradě, jiné zase vysokobylinnou vegetaci.

Zlatoočky uvítají květiny s drobnými květy plnými nektaru a pylu.

Domeček pro zlatoočky můžete zakoupit zde.


3) VOSY, SRŠNĚ, LUMCI, LUMČÍCI A PESTŘENKY


Zástupci hmyzu blanokřídlého (sem patří třeba i včely a mravenci) a hmyzu, který se tak tváří (pestřenky „dělají“, že jsou vosy). U vos a sršní si asi leckdo poklepe na čelo. To přeci nejsou návštěvníci, které bychom chtěli na zahradu. Nebo ano? Jako na vše, i zde se můžeme podívat na věc z různých úhlů pohledu. Žihadla vos jsou používána přednostně pro ochromení housenek a much, které si vosy nosí na hnízdo. Z druhé strany nám může být nepříjemné, když si na verandě nemůžeme v klidu dopít limonádu nebo když se bojíme jít do dřevníku, protože si tam vosy postavily hnízdo. Vos je více druhů, např. vosa obecná, vosa útočná. Méně agresívní jsou štíhlejší vosíci.


Ještě větší obavu mají lidé ze sršní, jejichž bodnutí je bolestivější než od vosy. Přitom je jed sršní kupodivu podstatně méně toxický a tedy méně nebezpečný. Sršně jsou ale mírumilovní tvorové a pokud je zrovna neohrožujeme, nechají nás na pokoji. Jako ohrožení vnímají, pokud jsme v přílišné blízkosti jejich hnízda nebo v příletové dráze k hnízdu. Sršně si staví monumentální hnízda z papírovité hmoty vyrobené z rozkousaného dřeva a sršních slin. V jednom takovém hnízdě žije 1000-2000 jedinců. Stejně jako u včel zde najdeme královnu, dělnice a trubce. Dospělé dělnice se živí hlavně nektarem a sladkými šťávami, pro larvy ale loví hmyz.

Speciální článek věnovaný sršním najdete zde.


Lumci a lumčíci jsou zvláštní hmyzí tvorové z příbuzenstva včel a vos (řád blanokřídlí), jejichž způsob života je z lidského pohledu krutý a jak vystřihnutý z nějakého hororu. Ale i to je příroda, v níž každý tvor vyvinul nějaký způsob, jak zabezpečit další generace svého druhu. Dospělci obvykle sají nektar na květech, potomstvu ale zajišťují zcela jinou stravu. Samička naklade vajíčka pod kůži nějakého hmyzího nebo pavoučího hostitele. Larva, která se vylíhne, vyžírá tukové a další tkáně hostitele. Těsně před tím, než se zakuklí, napadne i životně důležité orgány a hostitele tím usmrtí. Takovému hmyzu říkají odborníci parazitoidi (na rozdíl od parazitů, kteří svého hostitele šetří).


Jedním z běžných parazitoidů je lumek veliký, jehož samička vyhledává pod kůrou larvy tesaříků a pilořitek, do kterých naklade vajíčka. Má asi 4 cm dlouhé kladélko (ne nebojte, není to žihadlo). Dokáže spolehlivě zjistit, kde se larva pod kůrou ukrývá a kladélkem dokáže provrtat i velice tvrdé dřevo. Naklade vajíčka a tím je dílo dokonáno. Na jaře se z kůry vyklube na světlo světa již ne tesařík či pilořitka, ale lumek. Larvy mnohem menšího lumčíka žlutonohého se vyvíjejí v housenkách běláska zelného a tím jsou spojenci zahradníka pěstujícího košťáloviny.


Pestřenky se tváří se jako vosy, ale nejsou to vosy. Pestřenky využívají kontrastního žlutočerného zbarvení jako výstrahu pro případné nepřátele. Ve skutečnosti jsou to neškodné či spíše „užitečné“ mouchy, které sají nektar na lučních květech, nejčastěji miříkovitých (mrkvovitých). Pestřenky mají rychlý vývoj a za rok stihnou až pět generací.

Článek věnovaný pestřenkám si můžete přečíst zde.


Proč je mít na zahradě


Vosy pohubí spoustu „škodlivého“ hmyzu a můžeme je považovat za „užitečné“ spoluobyvatele zahrady. Stejně tak sršně, pro larvy nachytají zejména „obtížný“ hmyz, z 90% dvoukřídlé (mouchy), dále včely a vosy. Jedna sršní rodina spořádá za den údajně 1 – 1,5 kg hmyzu!


Lumek veliký reguluje především početnost pilořitek a tesaříků napadajících vzrostlé stromy, opracované dřevo a dřevěné konstrukce. Lumčíci, vlastně jejich larvy, konzumují housenky běláska zelného.


Pestřenky patří mezi důležité opylovače, kteří z krajiny pomalu mizí. Larvy pestřenek jsou dravé a konzumují mšice, mery, svilušky a larvy brouků.


Jak je přilákat na zahradu


U vos a sršní obvykle nebudeme chtít je zvlášť lákat na zahradu, postačí nám „mírové“ soužití. Pokud byste ale chtěli, můžete si pořídit budku pro sršně.

Sání vos můžeme alespoň částečně odpomoci zbudováním napajedla, protože vosy zahánějí sáním ovoce žízeň.


Pestřenky přilákáme planými kvetoucími, zejména mrkvovitými rostlinami. Pastvu na květech uvítají i lumci, lumčíci a mšicomaři.


4) DALŠÍ DROBOTINA


Kromě různých zástupců rozličných skupin hmyzu potkáme na zahradě i jiné bezobratlé, s jiným počtem nohou než jsou tři páry, popř. bez nohou.


PAVOUCI A PLŽI


Pavouci jsou rozmanitou skupinou „osminožců“, z nichž někteří si za účelem lovu kořisti staví sítě (křižáci, pokoutníci, snovačky, čelistnatky, třesavky, cedivečky aj.), jiní se kořisti zmocňují maskováni na květu (běžníci), skokem (skákavky) či pozemním lovem (slíďáci, stepníci). Mnoho druhů žije skryto pod kameny, kde se živí půdními členovci.


Když se řekne plži, většině lidí se vybaví španělští plzáci, kteří k nám byli zavlečení se zeleninou a ovocem. A s tím spojený boj s „úpornými škůdci“, kteří nám sežerou na zahradě vše, na co přijdou. Přestože tito sousedé nejsou zrovna oblíbení a vítání, můžeme se naučit, jak s nimi spolusdílet zahradní prostor, abychom si navzájem nepřekáželi. V přírodní zahradě mají plzáci mnoho přirozených nepřátel, kosy, drozdy, ropuchy, čolky, z plazů slepýše a ještěrky, z brouků střevlíky, dále škvory, pavouky, z menších savců ježky, krtky, rejsky. Dokonce vajíčka plzáků konzumují i jiní plži, třeba hlemýžď zahradní. Hlemýždi nejsou velkou hrozbou pro naši zeleninu, pomáhají udržovat ostatní plže pod kontrolou.


Pokud plzáci dospějí do dospělého věku, mají vyhráno, protože je požírají maximálně ježci a slepýši (nebo kachny indičtí běžci či kachny khaki campbell, pokud je máme). Plzáci jsou díky své značné žravosti využitelní pro likvidaci organických zbytků, stejně jako žížaly. Uklidí i mrtvé živočichy a exkrementy a můžeme je proto využívat jako „urychlovače“ tvorby kompostu. Můžeme je tedy soustředit na kompost, kde nám neškodí a zabránit jim, aby se nám rozlézali na místa, kde nechceme. Jak? Vytvoříme odrazující pás z materiálů, které neradi. Vyhýbají se suchým a ostrým materiálům, kde přicházejí o sliz, třeba drceným vaječným skořápkám, písku, jehličí. Popel leptá jejich tělo. Některé prameny uvádějí, že nemají rádi česnek, pastiňák a aromatické byliny (tymián, šalvěj, yzop, máta, mateřídouška a další), podle jiných zdrojů to příliš nefunguje. Ze sympatičtějších plžů můžeme na zahrádce potkat páskovku keřovou, které vyhovují na zahradě křoviny, stinnější a vlhčí místa, vlahovky, vřetenatky aj.


Proč je mít na zahradě


Pavouci patří k nejúčinnějším lovcům hmyzu. Jejich kořistí se stávají mšice, mery, ploštice i housenky obalečů.


Hlemýžď zahradní konzumuje i vajíčka žravých španělských plzáků. Pokud se nám podaří plzáky udržet pouze na kompostu, pomohou nám s přeměnou organických zbytků.


Jak je nalákat na zahradu


Pavouky můžeme podpořit zbudováním kompostu, položením kamenů na vlhčí stinná místa, vyskládáním kamenů do zídky, hromadami větví, mulčováním, ponecháním tlejících prkýnek na zemi apod.


Použité prameny:

Buchar J., Kůrka P. 1998: Naši pavouci. Academia.

Kočárek P. A kol. 2015: Rovnokřídlí České republiky. Academia.

Macek J. A kol. 2010: Blanokřídlí České republiky I.Academia.

Svoboda J. 2013: Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku. Smart Press.

Vlašínová H. 2014: Zdravá zahrada. ZO ČSOP Veronica.

Waldhauser M., Černý M. 2014: Vážky České republiky. ČSOP Vlašim.


www.izahradkar.cz

www.potravinovezahrady.cz

Autor textu je Jiří Pokorný, moc děkujeme.

Fotografie: Jana Pavluková, Martin Thum, Pixabay.com

také moc děkujeme








Pokud máte fotografie, které by se do této sekce hodily a nevadilo by Vám, kdybychom je použili, můžete nám je poslat mailem. Budeme za ně rádi.